Ačkoliv se od konce druhé světové války, respektive od konce studené války dostalo význačnému vývoji ve stíhání zločinů proti lidskosti, tento vývoj bývá označován za nerovnoměrný. Je zbytečné upozorňovat na fakt, že většina snah o nastolení mezinárodní spravedlnosti se obrací na Africký kontinent. Jednoznačně patřím mezi zastánce těchto snah, ovšem nic není černobílé. Možná trpím tak jako řada jiných lidí jakýmsi kolektivním pocitem viny za to, co se odehrávalo v Africe v době kolonizace a tedy nadále pociťuji určitou odpovědnost za to, co se začalo dít po postupném nabývání nezávislosti afrických států. Ano, cítím odpovědnost za miliony zbraní, které dostávají do rukou děti a jsou nuceni s nimi vraždit. Cítím odpovědnost za implementaci konzumního života a vysoké zdi postavené okolo luxusních vil s klimatizací a ozbrojenou ochrankou před vchodem postavené evropany v zemích, kde většina obyvatelstva trpí hladem. Ano, cítím odpovědnost za všechnu špínu, která je na obyvatele tohoto uplakaného kontinentu každý den házena. A samozřejmě cítím vinu za princip otroctví, který zdaleka nebyl překonán. Doufám, že se vší touto vinou se vypořádám skrze mezinárodní spravedlnost, která hledá viníky těch nejhorších zvěrstev právě na tomto kontinentu.
Když jsem poprvé četla zápis z líčení před Mezinárodním trestním tribunálem pro Rwandu, neubránila jsem se obrovské lítosti a neuvěřitelnému zhnusení. Představovala jsem si ty tisíce žen a dívek ve strašném utrpení, které nekončilo jak jsme zvyklí happy endem, ale brutální smrtí. Do určité doby jsem si myslela, že to nejhorší co může ženu v životě potkat je znásilnění. V další fázi jsem spíše dospěla k přesvědčení, že mnoho žen bylo někdy ve svém životě přinuceno k sexu ať už jakýmikoliv prostředky. Ovšem to, co prožily a hlavně stále prožívají africké ženy, nelze pochopit!
Sexuální násilí je v mých očích tím nejprimitivnějším možným způsobem násilí. Bezpochyby musí být potrestáno a v určité podobě je kvalifikováno jako zločin proti lidskosti. Bez ohledu na právní vědu je pro mne komplexně sexuální násilí zločinem proti lidskosti. Jestliže se jednotlivec (i přesto, že k těm nejhorším zločinům dochází ve skupinách, nepovažuji davový efekt k ospravedlnění jednání jedince) dopustí absolutního, takto bolestného potupení většinou bezbranného jedince, které končívá celoživotními následky nebo smrtí, pro mě přestává býti člověkem. Tento postoj zaujímám zcela univerzálně, proto nemusím nadále rozebírat proč jednoznačně podporuji stíhání představitelů Vatikánu jakožto vedení katolické církve Mezinárodním trestním soudem za odpovědnost za zločiny proti lidskosti. Snad budou vrchní představitelé této instituce právem stíháni a souzeni za spáchané sexuální zločiny a stejně tak za jejich krytí. Stejně tak jako byly podle mezinárodního práva souzeni nadřízení vojenskou hodností za zločiny spáchané svými podřízenými, jednoduše proto, že jim měly povinnost zabránit. Tento proces by mohl být dalším milníkem jak mezinárodního práva tak všeobecného přístupu v otázce sexuálních zločinů. Podle mého názoru jsou tyto zločiny brány ve společnosti stále jako zločiny nižšího stupně, něco peprného co dělá v novinách válečné konflikty zajímavějšími. A mimo válečné konflikty jsou tyto zločiny teprve považovány za něco, co je za jistých podmínek snad i omluvitelné. Rozhodně ne za zločin proti lidskosti, jimž ovšem je.
Žádné komentáře:
Okomentovat